Amniocentéza je vyšetření, které není nutné provádět v každém těhotenství. Provádí se zpravidla při podezření na vývojové a genetické vady miminka. Jde o odběr plodové vody, přes břišní stěnu, ze které se získají buňky miminka (odumřelé buňky pokožky). Z těch pak lékaři zjišťují další informace.

S tímto vyšetřením musíte souhlasit a musíte podepsat, že souhlasíte a že jste byla informována.

Kdy je důležité udělat amniocentézu

Amniocentéza se zpravidla dělá jako reakce na pozitivní výsledek geneticky bidochemického screeningu z krve prováděného v 16. týdnu těhotenství – tedy v případě, že je při tomto vyšetření zjištěna vyšší hladina alfa-fetoproteinu, která naznačuje riziko vrozených vývojových vad (Downův syndrom, rozštěpové vady atd.)

U maminek starších 35 let by se měla amniocentéza provádět z důvodu vysokého rizika Downova syndromu.
Lékař může toto vyšetření doporučit i v případě, že máte v rodinné anamnéze vývojové vady.

V pozdějších stádiích těhotenství se tohoto vyšetření používá k diagnostice infekce a také k určení zralosti plodu.

Kdy je amniocentéza prováděna

Amniocentézu jde provádět od 15: týdne těhotenství. Většinou se provádí kolem 20. týdne, při pozitivním výsledku z vyšetření krve v 16: týdnu. Pak je potřeba provést amniocentézu co nejdříve – aby bylo možno přerušit těhotenství (pokud nebude vše v pořádku a rodiče se k tomu rozhodnou).

Jak je prováděna

Nejprve se zjistí, kde je miminko - přesné určení jeho umístění je obvykle provedeno ultrazvukem. Lékař se také přesvědčí, kde je placenta, aby nedošlo k jejímu poškození. Nejprve se pečlivě očistí kůže na břiše, a aplikuje se anestetikum (buď zevně, nebo injekčně do kůže). Poté se zavádí přes břišní dutinu tenká dlouhá jehla až do dělohy. Celou dobu lékař vidí na ultrazvuku polohu miminka a tak se vyhne riziku, že mu ublíží. Vzhledem k týdnu, kdy se zpravidla amniocentéza provádí je zpravidla kolem miminka velké množství plodové vody a prostoru. Z dělohy se odebere malé množství plodové tekutiny (obyčejně asi okolo jednoho mililitru na každý týden gravidity). Což není problém, protože tekutina se obnovuje.

Ve skutečnosti to není příliš příjemné vyšetření (aby taky bylo, když Vás bodnou tenkou jehlou). Uvádí se, že můžete pocítit ostrou bolest několik sekund při zavádění jehly. Během vyšetření nebo i po něm může dojít ke slabým křečím dělohy. Záleží pochopitelně na zručnosti lékaře. Celý odběr jinak trvá jen několik minut.

Co se s odebranou vodou děje

Tak jak miminko roste a pohybuje se v plodové vodě, uvolňují se z jeho kůže buňky, které pak v plodové vodě plavou. Tyto buňky jsou z odebrané plodové vody shromážděny a jsou s nimi prováděna některá další vyšetření.

Jednak jde o cytogenetické vyšetření, které určí genetickou výbavu – to je důležité u Downova syndromu. Dále se plodová voda vyšetřuje biochemicky – na přítomnost některých látek, jejichž zvýšená koncentrace ukazuje na vývojové vady. Tato metoda je mnohem přesnější, než biochemické vyšetření krve matky.

Odebrané buňky se musí tzv. kultivovat – to je jediná nevýhoda tohoto vyšetření. Na jeho výsledky se totiž musí poměrně dlouho (asi 14 dní) čekat.

Jaká jsou rizika

Je to jedna z tzv. invazivních metod vyšetření, to znamená, že dochází k zásahu do organizmu. Díky tomu se zvyšuje riziko, že dojde k vyvolání potratu. Údaje o tom, jaké je toto riziko se rozcházejí – někde uvádějí 0,5%, jinde až 2%. Někdy také uvidíte údaj 2:100 (nebo 1:200). To znamená, že ve 2 (1) případech ze 100 (200) dojde po amniocentéze k potratu.
Dalším rizikem je zavlečení infekce do původně sterilního prostředí, ve kterém se miminko pohybuje. I když by se to nemělo stát, a lékaři se tomu snaží zabránit, toto riziko přece jen existuje – může totiž vést jak k potratu, k úmrtí miminka, k předčasnému porodu apod.

Z tohoto důvodu je na zvážení jak lékaře, tak rodičů, zda toto riziko chtějí podstoupit.

Jak to naruší váš život

Na amniocentézu se nemusíte nijak zvlášť fyzicky připravovat – nejezte 3 (nebo lépe 6) hodin před zákrokem. Na vyšetření by se mělo jít s plným močovým měchýřem. Amniocentéza se provádí ambulantně – není nutné zůstat v nemocnici přes noc. Po zákroku je vhodné dodržovat klidový režim. Přibližně dva (někdy 3-4) dny prostě nic nedělat, hezky ležet.